Dědina - Petra Dvořáková

Kniha Dědina Petry Dvořákové na mě křičela už od dubna minulého roku, kdy ji nakladatelství Host pustilo do světa. Vesnicky působící obálka se mi neuvěřitelně zamlouvala. Stejně jako nástin obsahu na všech možných knižních databázích. Rozhovor se spisovatelkou v hostovském časopise mě konečně dokopal si knihu pořídit a přečíst.

Žánr: Román, Literatura česká

Vydáno: 2018, Host

Počet stran: 260

Autor obálky: Lucie Zajíčková

Vazba: pevná

ISBN: 978-80-7577-476-7
Petra Dvořáková je česká spisovatelka a scénáristka, která se do povědomí čtenářů dostala knihou rozhovorů Proměněné sny, která vyšla v roce 2006 a obdržela za ni cenu Magnesia Litera. Ve svých dílech volí i autobiografické prvky, o kterých si myslí, že by mohli čtenáři v něčem pomoci a něco mu i předat. Tvrzení, že se ve svých knihách vypořádává se svým životem, odmítá.

Dědina je autorčinou již sedmou knihou, jejíž děj je otevřeným obrazem do života jedné vesnice na Vysočině. Zde lidé žijí po svém. Snaží se obhospodařovat své pozemky, vychovávat děti, zajistit svoji rodinu. Na malé vesnici se však všichni obyvatelé znají. Roznáší se drby, závidí se za plotem zelenější tráva. Je to syrový vhled do jednotlivých životů hrdinů, kteří se ženou za touhou po lepším živobytí a prožívají si své osobní vnitřní boje.

Kniha je rozdělena na čtyři příběhy.

• Ta naše Petruška, nevím, co z ní bude
• Kdo to vyzvání v neděli dopoledne?
• Tak kdo dál?“ popoženu lidi za pultem
•  „Poď čiči, de seš? Mám pro tebe kósek párku.“

Všechny jsou vyprávěny v ich-formě některým z obyvatel vesnice, někdy se vypravěči střídají. Mnohokrát se mi stalo, že jsem lehce tápala, kdo zrovna ten určitý příběh vypráví. To se však po chvíli vždycky ukáže a všechny příběhy se svým způsobem prolínají.

Petra Dvořáková na vesnici vyrostla. Zná proto dobře jazyk, kterým se tam dennodenně mluví. Co obyvatelé prožívají a co je nejvíce trápí. Příběh nemá začátek, ani konec. Čtenář je vhozen mezi cizí lidi na vesnici, kterou nezná, jako by se právě přistěhoval a pomalu poznával její obyvatele. Zvyky, řeč, vztahy, majetky a minulost. To vše je dávkováno postupně a realisticky. Při čtení máte pocit, jako byste tam byli. Autorka tu atmosféru prostě navodit umí.


Jak je nářečí velkou výhodou knihy, tak je, myslím si, i jejím prokletím. Kde kdo může mít problém se do tohoto jazyka začíst. Já jsem ze Slovácka a na Vysočinu jezdím navštěvovat rodinu na malou vesnici bez obchodu i hospody. Proto se mi tato kniha četla dobře a u některých příběhů jsem se opravdu nasmála. Ono to tak totiž opravdu chodí. Se vším všudy. Pomluvy, nevěra, práce, vztahy, to zde tetky mají v denním rozvrhu.


Charaktery jednotlivých postav jsou popsány skvěle. Líbí se mi rozdílnost každého jednoho hrdiny, jeho vlastní styl myšlení a řeči. Komu je blízké okolí, do kterého je příběh zasazen, bude knihu milovat. U zbytku si nejsem tak jistá. Je to odpočinková četba s hořkým podtónem. Doporučuji všem, kdo má rád tragikomedii z českých luhů a hájů.

Hodnocení na ČBDB 84%. Za mě 75%. – dobře napsáno, výborně vykresleny postavy a dokonale navozená atmosféra.