Dominika na cestě Jižní Amerikou - Dominika Gawliczková

Tento cestopis mám doma už od loňského Humbooku. Do teď jsem stihla prohlídnout fotky, prolistovat pár stránek a knihu dvakrát půjčit. Dědeček, který jako malý žil v Chacu, byl z kapitoly o Argentině nadšený. Já si nejsem jistá, jestli to není jen tato jedna kapitola, která mě opravdu chytla. Každopádně Čtenářská výzva 2019 nás nabádá, abychom si přečetli cestopis. A tak je to tady.

Žánr: Cestopis

Vydáno: 2018,CPress

Počet stran: 2996

Vazba: pevná

ISBN: 978-80-264-1854-2

Dominika Gawliczková je šestadvacetiletá holčina, která už má za sebou procestovaných více zemí, než mnoho z nás. Vystudovala strojí inženýrství a i když toho o motorkách a cestování stále moc neví, píše a přednáší právě o tomhle. O svých cestovatelských zážitcích. 

Jak už název napovídá, tahle kniha vypráví  procestování Jižní Ameriky. 10 měsíců, 8 zemí, 11237 kilometrů, 5 píchnutí, 2 návštěvy nemocnice, 1 pád, 1 přepadení, 1 porucha, 1 opravený zub a nekonečno zážitků. Na to, že se Dominika bojí snad úplně všeho, zažila toho opravdu mnoho. A pravdou  je, že to nebyly úplně příjemné věci. 

Kniha je rozdělena do osmi kapitol, podle počtu zemí, kterými Dominika projela. Každou kapitolu uzavírá několik fotek z toho daného státu s menšími popisky, V textu je mimo jiné ještě do každé kapitoly vložen dokreslující obrázek. A tady nastává kámen úrazu. Obrázek je vložen v mnoha případech přímo doprostřed věty. A jelikož se jedná o dvoustranu, hodně to narušuje samotné čtení. 

Grafická úprava však není to jediné, co čtení kazí. Je to celkový styl jazyka. Dominika popisuje všechny zážitky svým hovorovým jazykem, což by bylo normálně v pořádku, ale myslím si, že by se dal celý popis takto úžasné cesty vyprávět daleko poutavěji. Když je totiž tato mladá slečna na pódiu a vypráví na pozadí fotek, je celý zážitek daleko hezčí, milejší a vtipnější. Celkově tak kniha působí jako rychlokvaška. Nedomyšlená. 

Tím však nechci shazovat to, co tahle mladá dobrodružná povaha za svůj život zvládla a dokázala. U té verzi "naživo" s fotkami a milými historkami však zůstanu daleko raději.

Hodnocení na ČBDB je 86%. Ne všichni však jdou s proudem. Já hodnotím maximálně třemi hvězdami. 

Read More

Skleněný pokoj - Simon Mawer

Knihu Skleněný pokoj jsem si pořídila na základě filmového zpracování, které právě běží v kinech. Zalíbila se mi tato filmová obálka a šla jsem do toho. Nejsem velkým fanouškem románů, spíše si přečtu dobrou fantasy, ale tady se mi změna žánru vyplatila. Kniha Skleněný pokoj je skvělá.

Originální název: The Glass Room (2009)

Žánr: Román

Vydáno 2013, Kniha Zlín

Počet stran: 464

Vazba: brožovaná

ISBN: 978-80-7473-091-7

Simon Mawer je britský spisovatel, který se zapsal do povědomí čtenářů románem Chimera, který získal McKitterickovu cenu. Autor má na kontě sedm knih. Z tohoto seznamu jsou dvě o České Republice. Sám pan Mawer přiznal, že si Česko, a zvláště Brno, zamiloval. A tady už se dostáváme k jeho knize Skleněný pokoj, která je inspirovaná osudy vily Tugendhat.

Slovo “inspirovaná“ bych chtěla v tomto případě zdůraznit. Kniha není psána o původních majitelích vily a v knize se nikdo takový neobjevuje. Postavy jsou plně smyšlené.

Děj knihy se točí kolem rodiny úspěšného podnikatele a vlastníka automobilky, pana Landauera. Se svou ženou se rozhodnou nechat si postavit dům, který bude vystihovat jejich povahy, jejich život a manželství. Svoji milovanou vilu jsou však nuceni opustit a těsně před druhou světovou válkou se odstěhovat ze země. Co bude s jejich milovaným domem? Přáteli? Domovinou? Uvidí ještě někdy svoji vilu?

Kniha je tvořena pěti částmi, které vystihují jednotlivá časová období českých dějin a života hlavních hrdinů. Děj je protkán dopisy, které celý příběh krásně doplňují. Určitě zde nejsou do počtu a čtenáři toho mnoho řeknou. Jediným rušivým elementem jsou přeskoky dějem v jednotlivých odstavcích. Na druhou stranu to sem tam působí jako oživení a nutí čtenáře přemýšlet.

Grafická úprava se mi líbí. Kniha je dobře rozdělena a dopisy jsou snadno rozpoznatelné. K obálce bych pár výhrad měla. Tedy k té klasické. Chápu, že je na ní vila, ale přijde mi hrozně strohá a bez snahy zaujmout. Filmová obálka je, v tomto případě, daleko lepší a líbivější.

Román je napsán velmi čtivě a svižně. Někdy je však děj popsán hodně stroze, což si myslím, že je škoda. Alespoň v určitých částech bych uvítala větší náboj a více emocí. To však nic nemění na tom, že si The Man Booker Prize opravdu zasloužila. Autor zde popsal všechny reálie a osudy českých židů velmi uvěřitelně a přesně. Překvapivé je to právě od britského autora. Doporučila bych ji všem milovníkům románů, zasazené do období války, stejně jako milovníkům české historie a památkám.

Hodnocení na ČBDB je 88%. Myslím si, že ty čtyři hvězdy jsou akorát.

Zajímavosti:

V roce 2001 byla vila Tugendhat zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO.

Rozhovor s (rozhněvanou) paní Tugendhat o vile, o knize i o filmu ZDE.

Rozhovor s panem Mawerem v Show Jana Krause ZDE.

Read More

Smrtka - Neal Shusterman

K této knize od nakladatelství Yoli jsem se dostala asi stejně, jako většina nadšených čtenářů. Na všech databázích, sociálních sítích a recenzních videích zabývajících se knihami Smrtka jednoduše vede. Všichni ji vychvalují, milují a roztřeseně vyhlížejí druhý díl - Nimbus. Ale lidi vážně, pět hvězd?

Autor: Neal Shusterman

Originální název: Scythe

Žánr: Literatura světová, Fantasy, Pro děti a mládež

Vydáno: 2018, Yoli

Počet stran: 384

Vazba: měkká, brožovaná

Neal Shusterman je americký autor, který píše převážně pro děti a mládež. Jeho román Downsiders byl nominován na několik cen a byl vyhlášen za nejlepší knihu pro mládež a tipem pro nerozhodné mladé čtenáře podle Americké knihovnické asociace. Je vidět, že psát rozhodně umí.

Jeho v pořadí druhá kniha s názvem Smrtka okouzlila mnoho lidí po celém světě. Jedná se o dystopickou young adult fantasy s originálním námětem. Klasická romantická linka, lehce předvídatelný děj a pomalý spád vyprávění však z knihy nedělá nic, co by v tomto žánru mělo nějak extra vyčnívat. Svět, ve kterém můžete zemřít pouze rukou vyučené Smrtky je však skvělý nápad. Příběh obsahuje jak kladné, tak záporné postavy, které jsou výborně vykresleny a dodávají celé knize alespoň nějakou jiskru.

Kniha je dělena do čtyřiceti kapitol a každá z nich je zakončena zápiskem z Deníku kosení jedné ze Smrtek. Tento počin je opravdu velkým plusem. Krásně doplňují děj a uzavírají tak myšlenku té dané kapitoly. Celý příběh obsahuje několik opravdu dobrých výroků a myšlenek, které si čtenář může přenést do běžného života. Což rozhodně využiji. Nikdo se přece nechce dočkat stagnace v životě a následnému pokosení... Ať už to v našem světě znamená cokoliv.

Problémem této knihy je, že i přes všechny její klady nedokáže pořádně překvapit. Tak nějak záměry všech zúčastněných jsou skryty mezi řádky, ale abych nebyla úplně zlá, přiznávám, jedna událost mě tady překvapila. Ale to je, bohužel, na celou knihu trošku málo. Ještě, že je tak čtivě napsaná.

Dobrá zpráva je, že už za chvíli vyjde druhý díl Nimbus, který nám snad přinese o trochu víc. Celkový nápad má kniha opravdu dobrý. A ptáček cvrlikal, že se chystá filmové zpracování. A na to se upřímně těším.

Podtrženo, sečteno: kniha si vysloužila 4 hvězdy. V první řadě jsem chtěla dát 3,5 za pomalý a předvídatelný děj, ale ten námět a originální dystopický svět to zachraňuje. Možná 3,7 hvězdy? Hodnocení na ČBDB je 91%. To je dle mého názoru hodně přemrštěné.

Read More

Dědina - Petra Dvořáková

Kniha Dědina Petry Dvořákové na mě křičela už od dubna minulého roku, kdy ji nakladatelství Host pustilo do světa. Vesnicky působící obálka se mi neuvěřitelně zamlouvala. Stejně jako nástin obsahu na všech možných knižních databázích. Rozhovor se spisovatelkou v hostovském časopise mě konečně dokopal si knihu pořídit a přečíst.

Žánr: Román, Literatura česká

Vydáno: 2018, Host

Počet stran: 260

Autor obálky: Lucie Zajíčková

Vazba: pevná

ISBN: 978-80-7577-476-7
Petra Dvořáková je česká spisovatelka a scénáristka, která se do povědomí čtenářů dostala knihou rozhovorů Proměněné sny, která vyšla v roce 2006 a obdržela za ni cenu Magnesia Litera. Ve svých dílech volí i autobiografické prvky, o kterých si myslí, že by mohli čtenáři v něčem pomoci a něco mu i předat. Tvrzení, že se ve svých knihách vypořádává se svým životem, odmítá.

Dědina je autorčinou již sedmou knihou, jejíž děj je otevřeným obrazem do života jedné vesnice na Vysočině. Zde lidé žijí po svém. Snaží se obhospodařovat své pozemky, vychovávat děti, zajistit svoji rodinu. Na malé vesnici se však všichni obyvatelé znají. Roznáší se drby, závidí se za plotem zelenější tráva. Je to syrový vhled do jednotlivých životů hrdinů, kteří se ženou za touhou po lepším živobytí a prožívají si své osobní vnitřní boje.

Kniha je rozdělena na čtyři příběhy.

• Ta naše Petruška, nevím, co z ní bude
• Kdo to vyzvání v neděli dopoledne?
• Tak kdo dál?“ popoženu lidi za pultem
•  „Poď čiči, de seš? Mám pro tebe kósek párku.“

Všechny jsou vyprávěny v ich-formě některým z obyvatel vesnice, někdy se vypravěči střídají. Mnohokrát se mi stalo, že jsem lehce tápala, kdo zrovna ten určitý příběh vypráví. To se však po chvíli vždycky ukáže a všechny příběhy se svým způsobem prolínají.

Petra Dvořáková na vesnici vyrostla. Zná proto dobře jazyk, kterým se tam dennodenně mluví. Co obyvatelé prožívají a co je nejvíce trápí. Příběh nemá začátek, ani konec. Čtenář je vhozen mezi cizí lidi na vesnici, kterou nezná, jako by se právě přistěhoval a pomalu poznával její obyvatele. Zvyky, řeč, vztahy, majetky a minulost. To vše je dávkováno postupně a realisticky. Při čtení máte pocit, jako byste tam byli. Autorka tu atmosféru prostě navodit umí.


Jak je nářečí velkou výhodou knihy, tak je, myslím si, i jejím prokletím. Kde kdo může mít problém se do tohoto jazyka začíst. Já jsem ze Slovácka a na Vysočinu jezdím navštěvovat rodinu na malou vesnici bez obchodu i hospody. Proto se mi tato kniha četla dobře a u některých příběhů jsem se opravdu nasmála. Ono to tak totiž opravdu chodí. Se vším všudy. Pomluvy, nevěra, práce, vztahy, to zde tetky mají v denním rozvrhu.


Charaktery jednotlivých postav jsou popsány skvěle. Líbí se mi rozdílnost každého jednoho hrdiny, jeho vlastní styl myšlení a řeči. Komu je blízké okolí, do kterého je příběh zasazen, bude knihu milovat. U zbytku si nejsem tak jistá. Je to odpočinková četba s hořkým podtónem. Doporučuji všem, kdo má rád tragikomedii z českých luhů a hájů.

Hodnocení na ČBDB 84%. Za mě 75%. – dobře napsáno, výborně vykresleny postavy a dokonale navozená atmosféra.

Read More

Hana - Alena Mornštajnová

Hodně oceňovaný, hodně vyzdvihovaný a možná taky trošku přeceněný. Takový je v pořadí třetí román spisovatelky Aleny Mornštajnové pod hlavičkou nakladatelství Host. Kniha s dvojsmyslným názvem Hana, nás zavede do tří časových rovin života jedné židovské rodiny z Valašského Meziříčí, kde právě teta Hana je tou velkou neznámou, jejíž příběh postupně odkrýváme. Příběh popisuje osudy lidí v meziválečném období, v období holokaustu, i období po válce.

Žánr: Román

Vydáno: 2017, Host

Počet stran: 310

Vazba: Pevná

ISBN: 978-80-7491-940-4

Alena Mornštajnová je rodačka z Valašského Meziříčí, česká spisovatelka a překladatelka. Na český knižní trh prorazila v roce 2013 románem s názvem Slepá mapa, taky dílem popisující historii naší země.

Hana je román, který popisuje události Valašského Meziříčí roku 1954. Vypukla zde tehdy epidemie tyfu, kdy se nakazili stovky lidí a několik jich na následky onemocnění zemřelo. Devítiletá holčička Mira, která nám celý příběh vypráví, zde přijde o rodinu a je nucená žít se zamlklou, vyhublou a tak trošku divnou tetou Hanou, která se nedokáže postarat ani sama o sebe. V celé knize jsou vyprávěny osudy celé její rodiny. Babičky a dědy, kteří do Meziříčí utekli před Hitlerem. Maminky, která bojovala se svým osudem, jak jen se dalo a pak tety Hany, která ten svůj boj spíš prohrávala. No, není divu.

Celá kniha je koncipovaná do tří částí. Já, Mira. Ti přede mnou. Já, Hana. Tohle zpracování a různé časové roviny je mi hodně sympatické. Dá se tak příběh vyprávět z více pohledů a celkový koncept tak ještě rozšířit. Kniha je psána jazykem, který je velmi čtivý a k tématu opravdu citlivý. Překvapilo mě však, že ve mně žádné velké emoce nevyvolal. K vyprávění osudů lidí, kteří prožili tuhle dobu, se mi nestaví snadno, ale v této knize je všechno tak, jak má být.

Autorka se ve svých dílech často věnuje nějakému určitému období dějin České Republiky. Myslím si, že by nebylo špatné tuto knihu doporučit studentům základních a středních škol. Blíže by jim přiblížila strach a utrpení, které museli Židé snášet.

K čemu bych se tady chtěla ještě vyjádřit, je obálka knihy. Ta je k tématu a celkovému příběhu zvolena naprosto dokonale. A jedna malá zajímavost. Když si přečtete první písmena popisků kolem věnečku po směru hodinových ručiček, dá vám jméno vypravěčky knihy.

Hana je velmi kvalitním kouskem české literatury. Nemůžu však říct, že by mě nadchla tak, jako všechny ostatní. Je to kniha, kterou přečtete během pár dní, ale že by ve mně zanechala nějaký hlubší pocit, se říct rozhodně nedá. Paní Mornštajnová si dala velkou práci s vyhledáváním faktů o lokalitě, do které je děj zasazen. Prvoplánově vůbec nechtěla psát o holocaustu, ale věnovat děj epidemii, která v jejím městě vypukla a jejíž předci tu dobu zažili. Při svých průzkumech však narazila na fotografii židovské rodiny Hellerových. Podle nich potom pojmenovala své hlavní postavy. Nikdo z nich holocaust nepřežil.

U jména Hana autorka oceňuje jeho dvojí význam – odkazuje totiž i k pocitu viny, který je takto skryt v názvu knihy. „Hrdinka Hana se však ničím špatným neprovinila. Všechno špatné, co se jí přihodilo a čeho možná byla někdy spouštěčem, zavinil někdo jiný. Chtěla jsem ukázat, že lidé, kteří se provinili, nikdy žádnou vinu necítili nebo si pro sebe dokázali najít omluvu. Ale lidé, kteří se stali obětmi toho všeho, si někdy vyčítali věci, za které sami nemohli,“ připomíná Alena Mornštajnová.

Hodnocení na ČBDB je 97%. Já bych zvolila spíše 75%. Ta jedna hvězda tomu ještě určitě chybí.

Read More

Černooká - Anna Musilová

Černooká. Minulý rok mezi blogery hodně diskutovaná knížka od mladé české autorky, která se tímto počinem vynesla na level spisovatele. Mě tahle knížka s temnou obálkou dlouhou dobu obcházela, ale teď, když je konečně jaro a příroda přichází s novou nadějí života, nastal ten správný čas. Ironie?

Žánr: Thrillery, Youg Adult
Vydáno: 2018/Yoli
Počet stran: 288
Ilustrace: Leny Vítková
Vazba knihy: Paperback
ISBN: 978-80-7549-777-2

Anna Musilová je dvaadvacetiletá studentka Karlovy Univerzity. Obor: žurnalistika. Její praxe v novinařině, kdy psala například pro iDnes nebo časopis Cosmopolitan, se projevila i přímo v textu samotné knihy. Stejně tak jako láska ke klasické literatuře.

Kniha Černooká vypráví příběh středoškolačky Viktorie, jejíž život není vůbec jednoduchý a která pomalu ale jistě upadá do depresí. Nejvíce se na ní podepsala ztráta maminky ve velmi útlém věku a možná i následná mizerná komunikace se zbytkem rodiny. Viktorie má tajemství, které neprozradí ani přivolané psychiatričce. Její temné imaginární alter ego s černými studnicemi místo očí jí to zakazuje. Jenže kam až může zajít strachem vyvolaná povolnost tomuto horšímu Já?

Celá kniha se nese v duchu melancholického, mlhavého podzimu, kdy každého přepadají chmurné myšlenky. Příběh, začínající jako dívčí román, se pomalu, ale jistě přesouvá do temného thrilleru, stejně tak jako hlavní hrdinka pomalu upadá do depresí. A tohle, je dle mého názoru celé gró tohoto příběhu, vyprávěného právě z pohledu Viktorie. Děj je stále temnější a temnější, až nakonec všechno utichne. Líbí se mi ta myšlenka, že když něco zničím v reálném světě, zničím i něco v sobě. Jenže všechno má svá ale…

Kniha je koncipována do několika kapitol s pár flashbacky do minulosti. Tady se může nepozornému stát, že se najednou v ději ztratí. Je psána velmi honosným jazykem, autorka si umí pohrát se slovy a dokonale popsat a navodit tu správnou atmosféru. Problémem je, že tento styl jazyka nemusí udržet pozornost čtenáře po celou dobu příběhu.

Černooká se řadí k thrillerům pro mladistvé. Tahle škatulka však ke knize vůbec nesedí. Přiznávám, že jsem nic podobného ještě nečetla, ale určitě bych prvotinu této bezesporu talentované autorky neřadila do young adult. Problémy deprese vepsané do příběhu, byť s mladistvou hlavní postavou, je téma, které si zaslouží širší pole zájmu.

Hodnocení knih je hodně individuální pojem. Myslím si, že autorka pojala problém depresí z té správné strany a vytvořila tak čtivé dílko, které jistě zasáhne mnoho čtenářů. Bohužel se mi zdá, že některé roviny příběhu jsou popsány trošku kostrbatě a nejsou úplně dotažené.  To však nic nemění na tom, že mě kniha bavila a něco mi předala.

Hodnocení na ČBDB je 80%. Moje hodnocení 70%.

Read More

Síť snů - Petra Kubašková

Síť snů. Bílá kniha, která mě úplnou náhodou uhranula svojí obálkou, při neplánované návštěvě knihkupectví Dobrovský. Nehnutě ležela na mojí polici skoro rok a najednou, mě ta pravěká žena na obálce nenechala jen tak dál chodit kolem. Musela jsem znát její tajemství. Protože...

Byli jste někdy v muzeu, kde na vás z vitríny koukaly kosti někoho, kdo už je třeba tisíc let mrtvý? Představujete si v těchto chvílích, jaký mohl být asi jeho život? Co naplňovalo jeho dny? Jestli někoho miloval? Někomu chyběl? Mladá ilustrátorka Monika při průzkumu reálií ke svému novému projektu takovou jednu kostru v muzeu potkala. Pravěká žena jí potom nedala spát. Najednou se její svět otočil vzhůru nohama. Zjistila spoustu nového a potkala několik lidí, kteří jí změnili život.

Příběh je psán ve dvou časových rovinách. Naše moderní doba plná počítačů, automatického osvětlení a aut se zde střídá s pravěkem. Ale v žádném případě se není čeho bát. Celá kniha je opravdu čtivě napsaná, přeskoky na sebe plynule navazují a ničím tak čtenáře neruší. Vše je zde propojeno právě pomocí snů, takže se nemusíte bát, že se v textu ztratíte a nebudete vědět, kde se zrovna nacházíte. Což je pro velké  množství nepozorných čtenářů jistojistě výhodou. Popisy jsou přímé, ze života. nejsou zde žádné sáhodlouhé popisy postav čí prostředí. Vše je tak nějak mile schováno v kontextu a tím celý děj plyne velmi rychle.

Ze začátku mi dost vadilo opakování frází pořád dokola, což se však během času srovnalo a dál už mě nic nerušilo. Jediné, k čemu bych měla opravdovou výtku je celé zakončení příběhu.Ano, tohle je právě hodně zásadní. Celá kniha byla vlastně takovou záchrannou misí, jejíž konečné rozuzlení by si zasloužil větší počet stran.

Petra Kubašková mě touhle knihou opravdu potěšila. Teď mě mrzí, že jsem s jejím přečtením tak dlouho otálela. Vrátila mě do bezstarostného dětství, kdy jsem se mohla procházet po archeologickém nalezišti Velké Moravy a hloubat o životě tehdejších obyvatel naší Zemi. Díky Vám za to.

Síť snů nemůžu hodnotit jinak, než kladně. Je to krásné čtení, ve kterém si každý najde to své. Každý může příběh vidět trošku jinak, někdo v něm uvidí příběh dvou žen, někdo možná trošku víc. Já v tom vidím víc.

Hodnocení knihy na ČBDB je 85%. Naprosto s tím souhlasím. Další krásná kniha z pera debutující české autorky. Rozhodně doporučuji všem, milovníkům fantasy, tajemna a lapačů snů.

Read More