středa 15. července 2020

O cynické couře bez cynické coury? Takové jsou Perutě noci.

Když jsem před nějakým časem četla českou fantasy Noční labuť, byla jsem unešená. Drsná, nemrtvá, nádherná a hlavně cynická hlavní hrdinka si mě získala na celé čáře. Proto jsem si vzápětí pořídila druhou knihu z pera Zuzany Hartmanové Perutě noci, které rozvíjí osudy právě této hlavní hrdinky Nixariem ze Zarthu. Tady už však není taková, jako dřív.


Vydáno: 2019/ Gorgona
Počet stran: 332
Autor obálky: Dominik Broniek
Vazba knihy: brožovaná
ISBN: 978-80-88029-43-4


Zuzana Hartmanová i v tomto díle dokazuje svoji lásku k fantasy. Svět rozdělem dvěma frakcemi je stále tak dobrý, jako v Noční labuti. Teď však mají frakce problémy a budou se muset spojit proti silnému nepříteli - sektě zrádců.

Na jedné straně nekromantka Nix, na druhé straně čestný rytíř Beilen, odhodlaný udělat pro záchranu toho co miluje naprosto vše. Jenže láska mezi černokněžnicí a rytířem se v Accadu trestá smrtí.

Tahle kniha má neuvěřitelně silný nápad a záplektu. Jen anotací dokáže přitáhnout k otevřeným stranám. Děj má spád. Zrádci zrazují, intriky intrikují a přátelství s láskou chytá za srdce. Celých 332 stran je nabytých od začátku do konce. Nejsou zde hluchá místa, nesmyslné či zdlouhavé popisy, zkrátka všechno jede jako na drátkách.

Kde jsem však viděla problém - a to pouze můj subjektivní problém, je změna v chování hlavní hrdinky. Rozumím vývoji osobnosti, změny životní cesty a tak dále, ale tady mi to přišlo tak strašně rychlé, že jsem se nemohla ubránit pocitu zklamání. Knihu to nijak nezhazuje. Jen jí to dává jemnější a romantičtější ráz, což jsem po pravdě čekala (díky recenzím), ale představovala jsem si to trošku jinak. Konec však je skvělý. Překvapení, šoky, nějaká ta slzička a máme za sebou další dobrou českou fantasy.

Hodnocení na ČBDB je 86%. Já jsem se rozhodla pro 3,5 hvězdičky... Takže nějakých 75%? plus mínus asi tak.

Rozhodně doporučuji obě knihy z této série všem milovníkům fantasy. Je to opravdu dobré čtení a ty obálky z Gorgony jsou neuvěřitelně vymazlené.

pondělí 15. června 2020

Doporučuju: vypnout telefon, socky a na pár hodin být prostě offline

Dneska to vezmeme knižně neknižně a to ve znamení technostressu. Hnusné slovo co? Bohužel v poslední době nabírá na síle a bojuje s ním čím dál víc z nás. Včetně mě. Přišla jsem na to dnes ráno po příchodu do práce, kdy jsem mačkala zapínací čudlík od počítače s nechutenstvím. A to se do práce těším. Většinou. Daň za naši digitální dobu?

Počítač v práci, mobil v ruce, počítač doma, mobil v ruce....STOP! (pamatujete na film Yesman? To je špatně! To je špatně! To je špatně!)


Technostress je termín, který v sobě ukrývá jakýkoliv negativní dopad na mysl, chování a jednání člověka ve spojitosti s používáním technologií. Možná si to ani neuvědomujete, ale nadměrné trávení času s technologiemi může vést k depresím, poruchám paměti nebo třeba nespavosti. Bolestem hlavy na denním pořádku. Poznáváte to?

Zbavte se telefonu. Aspoň na chvilku.

Jasně, jsme tu na knižním blogu, takže je celkem jasný, že spoustu času trávíme u knížek. Ale stejně... Tady pípne upozornění na Instagramu. Tam přijde zpráva na messengeru.... nepodíváte se? Podíváte! A neříkejte, že ne. Sociální sítě totiž způsobují závislost i u lidí, co se zařekli, že na tyto "superblbiny" nikdy nebudou mít čas. Jako já. A co je špatného na tom pouze číst knížku a užít si to? Nic. Takže vypnout upozornění a užít si jen tu danou chvíli. Tak nějak se to myslím radí v těch magazínech s návodem na život ne? Tohle mi teda přijde i jako docela dobrá rada. Žít přítomným okamžikem.

Na tohle téma vyšlo nespočet článků, e-knih i knih. Jednu takovou jsem si koupila ve výprodeji už loni. A to teď ji neotevřela. Ostuda. Jedná se o Mindfulness za 8 týdnů. Na ČBDB má hodnocení 80% tak na ni možná brzy nastane ten správný čas.

Těchto knih je hodně. Všímavost, Umění prostého života, možná i Čtyři dohody. Záleží, z jaké strany se na to díváte.

Technologie změnily náš svět od základu. Profese, školství, trávení volného času... Tady přidávám pár studií/článků, kdyby vás to jó hodně zajímalo.
https://www.researchgate.net/publication/325031719_The_Technostress_definition_symptoms_and_risk_prevention

Tenhle článek tu není pro nějaké poučování. Spíš pro uvědomění si, že je někdy prostě lepší ty internety zahodit a fungovat nějak jinak. A taky proto, že se mě to teď zrovna týká. Číst, běhat, výletovat, sbírat houby, flákat se, psát na nebe, jíst, spát, jezdit na koni, naučit se hrát na hudební nástroj, zpívat, tancovat nebo třeba milovat (narážka na zamilované fotky rozhádaných páru na fb) jde totiž i bez technologií.

A jen takový malý edit: Přišla jsem domů z práce, kde sedím osum hodin na PC a sepisuju tento článek... opět na PC. Takže ehm....

středa 10. června 2020

A co když si to zasloužily? Čtyři mrtvé královny od Astrid Scholte

Zvolit do knižní štafety knihu, která má spoustu zajímavých vět, nejasností a dalších podnětů k přemýšlení je veskrze dobrá volba. Lepíkujete jako blázen, rozmýšlíte, proč postavy dělají co nemají a strašně vás to celé chytne. Pro recenzi to však zas až tak dobrá volba není.

Orig. název: Four Dead Queens
Vydáno: 2020 Fragment
Počet stran: 432
Překlad: Milan Růžička
ISBN: 9788025246570

Čtyři mrtvé královny jsme si svorně odhlasovaly a postupně se pustily do čtení. Kniha má výborný námět. No řekněte, kdy jste naposledy četli fantasy detektivku? Rozplétání záhady, kdo zavraždil královny Quadrie vás táhne skoro celou knihou z pohledu šesti postav. A už tu máme první problém. Děj se neustále opakuje a přináší s sebou pramálo nového. Královny umírají, vrah je na svobodě a inspektor se snaží. Celou knihu. Konec je však bravurní.

Astrid Scholte je zajímavá osobnost. Vyrostla na Spielbergovi, Lucasovi a Disneyim a tak se jí stal fantasy svět druhou domovinou. Posledních 10 let pracovala u filmu. A ne ledajakého. Podílela se na Avataru Jamese Camerona, Tintinových dobrodružstvích Stevena Spielberga nebo třeba na animovaném trháku Happy Feet 2. Čtyři mrtvé královny jsou její prvotinou a stala se mezinárodním bestselerem. Nevím proč.

 Možná, že jsem prostě jen moc přísná. Pro young adult žánr už přece jen nejsem cílovkou, ale co se dělo v této knize mi bylo lehce proti srsti. Kniha se rádoby tváří promakaně, se svou mapou a zákony království rozděleného na čtyři kvadranty. Je to nový svět. Člověk by měl žít s tím, co mu autor nabízí. Problémy jsou však viditelné už na prvních stranách v soustavném popírání nastavených pravidel tohoto světa. Nedomyšlené pohnutky postav a nesmyslné popisy. Co se mi však líbí, je charakter hlavní záporné postavy. Je promakaná od začátku, do konce. Je nápaditá a opravdu zajímavá. O zbytku postav se to bohužel říci nedá.

Na druhou stranu musím vyzvednout největší pozitivum této knížky a to je čtivost. Děj je napsaný jednoduchým jazykem, nad kterým nemusíte moc přemýšlet. A konec je opravdu výborný. Jedná se o nečekané rozuzlení, které u YA příběhů moc nečekáte. Autorka to má opravdu dobře promyšlené, problém je ovšem ta "vata", kterou se musíte prokousat až na posledních 50 stran, kde je konečně TO, na co celých 380 stránek čekáte. Spád, akce a překvapení.

Myslím si, že tato kniha bude vhodná pro mladší - teen čtenářky, které ocení romantickou linku a mírné napětí a nebudou se tolik babrat ve světě, který toho nemá moc co nabídnout.

Na ČBDB obdržel tento příběh 83%, což odpovídá čtyřem hvězdičkám. Já dávám dvě hvězdičky. Za čtivost, a alespoň jednu postavu, která má čtenáři opravdu co říct.

pátek 3. dubna 2020

Hrdinská fantasy se vším všudy? Ano, prosím!

Hrdinských a hlavně těch "klučičích" fantasy na trhu poslední dobou moc nepřibývá. Spousta fantasy knih se objevuje nejvíce v Young Adult žánru, který, co si budem, nemusí sedět všem. Mě osobně přijde, že hodně magických příběhů je stavěných hlavně pro holky. Série Stín krkavce spisovatele Anthonyho Ryana je však přesně tím, co se mi dneska na pultech knihkupectví schovává. A teď se blíže mrkneme na první ze třech dílů - Píseň krve. 


 Originální název: Blood Song
Nakladatelství: Host/2014
Počet stran: 624
ISBN:978-80-7491-453-9

Píseň krve - už ten název ve mě vyvolával spoustu otázek. To, že poteče krev mi bylo docela jasné, ale ta tajemně napsaná anotace mě stále nechávala na pochybách. Jde o něco víc... Protože malý klučina odložen na prahu Šestého řádu, kde ho čeká spousta zkoušek a utrpení musí mít nějaký speciální osud... A to taky má.

"Zdálo se mu, že viděl, jak jeho čepel přeťala padající kapku vedví" 

Původem skotský spisovatel Anthony Ryan vystudoval historii. Proto jsou jeho popisy středověkého dějiště těchto příběhů tak uvěřitelné. Vtáhnout vás do svého světa dokáže po pouhých pár řádcích. Jo, tak moc je jeho styl vyprávění dobrý.

V příbězích mám ráda, když můžu vidět hlavní hrdiny růst. (asi nějaký harrypotterovský komplex?) Můžete sledovat formování jejich povah, charakterů - osobností. Je to něco, co vás s knihou důvěrně spojí. Neskočíte doprostřed příběhu, utváří se vám před očima s hrdiny od samého začátku. A sledování malého Vélina na cestě stát se mužem je opravdu velká paráda.
Řádek po řádku, boj po boji se dostáváte hlouběji do jeho srdce. Postupně poznáváte jeho řádové bratry a každá postava je vykreslena opravdu dobře. Máte pocit, že je znáte a stejně vám na konci vezmou dech...

"Vědomosti formují naši osobnost"

A shrnutí? Čtivě vykreslený drsný svět plný zajímavých hrdinů, nádherných popisů a uvěřitelně vyprávěných bojů. Nesmírně se mi tato knížka líbila a musím ji doporučit všemi deseti. 

Tedy vlastně pěti.... Jedna z mála knih, které dávám 5 hvězdiček.... Není to asi stoprocentní záležitost, ale 95% určitě zaslouží. 
Hodnocení na ČBDB 94%.

Jak říkám - Host fantasy prostě umí. Je to příběh pro všechny, kdo miluje válečné výpravy, akční scény a drsné prostředí. 

úterý 31. března 2020

5 nejlepších knih z české klasiky

Literatura byla moje nejlepší kamarádka už na základní škole. Bavilo mě bavit se s učitelkou o autorech, českých i zahraničních spisovatelích, kteří napsali něco velkého - To, o čem se my v lavicích učíme a hlavně o tom, co tyto lidi formovalo na cestě životem, aby se k napsání těchto děl vůbec dostali.

Zde Vám přináším těch 5 nejlepších knížek z české klasiky, které mě na cestě svojí školní docházkou potkaly, a které mi už zůstanou v hlavě navěky věků a věky věků.... (i když třeba více ve filmovém zpracování).

1. A jako první tu máme Krysaře! Příběh tak krásný, temný, hluboký a hlavně uvěřitelný v jakékoliv době. Viktor Dyk se zde inspiroval saskou středověkou pověstí o krysaři, který měl vyhna krysy z městečka Hameln. Dyk dal však tomuto příběhu hlubší symbolický rozměr. Kdo odolá kouzlu krysařovy píšťaly?

"Líbíte se mi, krysaři," děla. Ale na vašem místě zapískala bych na píšťalu - plně- vší silou- " - "Víte, co by to znamenalo?" otázal se krysař temným hlasem. "Já to nevím. Vím pouze, že mne časem pojímá úzkost. Hledím na svou píšťalu jako na něco co mnohé zahubilo, a mnohé ještě zahubí."
ČBDB 82%
2. Tomuto podivínovi však šlapou na paty Rossumovi univerzální roboti jednoho z nejlepších českých spisovatelů - Karla Čapka. Toto vědecko-fantastické drama proslavilo Čapka po celém světě. Inspirací mu bylo zneužití strojů k zabíjení lidí během druhé světové války. V tomto dramatu se objevil Čapkův zájem o moderní vědu a techniku, ale nejvíce obavy o budoucnost lidstva....
ČBDB  86%

3. A u válek ještě chvilku zůstaneme, ale teď se posuneme v čase zpátky. Do té první. Osudy dobrého vojáka Švejka je čtyřdílný román, který nemá jednotící zápletku. Jedná se jen o obrazy a vyprávění vojáka Švejka za první světové války. Blbec, či nikoli? Podle mě geniální postavička z prostého lidu - majstrštyk Jaroslava Haška.
"Poslyšte, Švejku, jste opravdu takové boží hovado?" "Poslušně hlásím, pane obrlajtnant," odvětil slavnostně Švejk, "jsem! Vodmalička mám takovou smůlu."
ČBDB 90%
4. Když se v čase posuneme zase o kus dopředu, možná si vzpomenete, že ve 20. letech žil jeden maloměstský život nezbedný život Péťa Bajza. Klučík, jehož očima jsme mohli vidět poválečné Česko v knize Bylo nás pět. Karel Poláček tuto humoristickou knihu napsat těsně před transportem do Terezína, kam byl kvůli svému židovskému původu transportován nacisty. 
Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec.
5. Je to sice smutný a dost prazvláštní, ale to poslední a nejvíc humoristické dílo bylo napsáno také za druhé světové války. V koupelně, kde jedině se mohlo svítit - to kvůli bombardování. Saturnin. Jedno z nejvíce humorem a příslovími nacpané dílo z pera Zdeňka Jirotky. Tolikrát omílané, u maturit oblíbené a stále nejlepší..... 

Tak a to je vše. Mých pět nej z české klasiky. A jaké jsou ty vaše?

Příště mrkneme třeba zase na tu zahraniční.... Ta je totiž zajímavější a rozvětvenější... Aspoň pro mě. 


středa 25. března 2020

RECENZE: Kožený korzet, krajky sametové, ale kurtizána to není...

"Cynik - člověk, který jedná bezohledně a beze studu, zraňuje city druhých a zpochybňuje a zesměšňuje to, co druzí uznávají jako základní morální hodnoty." Wikipedie. Příběh cynické coury Nix, kříženky licha a nekromanta, rozdělený do několika povídek prostě chcete číst. Noční labuť Zuzany Hartmanové vás vytrhne z běžné čtecí rutiny. Je to něco nového, drsného a hodně dobře napsaného.

Nakladatelství: Gorgona /2017
Počet stran: 272
Autor obálky: Dominik Broniek
Ilustrace: Jitka Šenkeříková
ISBN: 978-80-88029-28-1

Poslední dobou hodně opomíjení čeští autoři si začali razit cestičku do mé knihovny a Noční labuť tam nesměla chybět. Je to knížka s nádhernou obálkou, perfektním námětem a neotřelou anotací, která zaujme každého zvědavého fantasy nadšence.

"Krev v žilách, srdce bušící, ale smrtelník to není..."

Zuzana Hartmanová je knihomolka tělem i duší. Pracuje jako knihovnice a recenzuje pro webzin Dagon.cz. Její záliba ve fantasy knihách a historických románech se zde odráží na každé stránce. Doteď mě zaráží jak dokázala tak lehce napsat drsné scény...

S hlavní hrdinkou Nix se život nikdy nemazlil. Musela si vydobýt své místo na zemi a že to nejde snadno, když po vás jdou obě frakce, které rozdělují celý svět. Konkláve i Řád mají spoustu následovníků, ale jen málo z nich se nesnaží zabít právě tyto nepohodlné bytosti jakou je právě Nix. Naštěstí má v sobě něco, co není tak snadné zabít. A s jejím minotauřím společníkem byste se do křížku pustit opravdu nechtěli.

Kniha se čte velmi dobře, děj má spád, dialogy jsou plynulé a o křečovitosti tu nemůže být řeč. Jedná se o pět skvěle vystavěných příběhů ze života Nix a každý má svoji zápletku. Trošku tak může svým zpracováním připomínat Zaklínače Andrzeje Sapkowskiho. Zápory se v této knížce hledají jen velmi těžko. Možná jen, že vedlejší postavy zde nedostali tolik prostou, který by si zasloužily. Na druhou stranu už máme na pultech knihkupectví možnost zakoupení druhého dílu - Perutě noci. Takže kdo ví?

Každá postava má svůj příběh. Nix známe nejlépe a s velkým nadšením a očekáváním jsem sledovala její psychickou i fyzickou cestu. Tato postava roste, mění se její smýšlení nad světem a rozhodně není černobílá. Zamilovala jsem si ji. Její vtípky, urážky i cynismus.


Knihu krásně doplňuje pár ilustrací od Jitky Šenkeříkové a taky mapka zemí na vnitrní straně obálky. A i když se jedná o paperback, je to opravdu nádherně vytvořená kniha. Všechna čest.

Hodnocení na ČBDB je 90% a s tím naprosto souhlasím. 4,5 hvězdičky si tato knížka určitě zaslouží.
Doporučuji všema deseti.

sobota 21. března 2020

RECENZE: Ve stínu Hvozdu - Naomi Novik

Tahle knížka už mi trčela v knihovně moc dlouhou dobu. Potřebovala na světlo. Nešla jsem do ní s žádným velkým očekáváním a jsem za to moc ráda. Knížka je to zajímavá, hezky napsaná, mísí se zde několik pohádek, kouzla, slovanské zvyky a celé to působí moc moc dobře. Klasikou ve fantasy žánru, jak hlásá New York Times, se však dle mého nestane...

Originální název: Uprooted
Počet stran: 488
Vydáno: 2019, Host
ISBN: 978-80-7577-863-5

Naomi Novik je americká spisovatelka původem ze střední Evropy. Není tedy divu, že do svých knih dokáže krásně zakomponovat slovanský folklór a pohádky, které se točí kolem baby Jagy. V žánru Young Adult je to konečně něco nového.

Agniezska. Ne moc krásná, ne moc talentovaná a věčně ušmudlaná holka, která miluje svůj kraj, louky a lesy je jednoho dne vytržena z jejího dosavadního života ve vesnici a je nucena žít deset let ve věži čaroděje Draka. Nečekal to nikdo, i když se jedna z dívek musí do této věže odebrat každých deset let, Agniezska byla ta poslední, koho byste čekali. Proč zrovna ona?

Autorka vytvořila svět protknutý magií, temnými silami a bojovným duchem jeho obyvatel. Do svého příběhu vložila slovanské zvyky i pohádky, které se mísí v boji dobra proti zlu. Je to propracovaný svět, který je však nastíněn jen z malé části. Ale i to stačí k velkému příběhu. V tomto případě velkému až moc. A teď Vám řeknu proč:

První polovina knihy se neuvěřitelným způsobem věnuje růstu postav, vytváření vztahů, popisu světa, ve kterém jsme se ocitli... Příběh má vzestupnou tendenci, napětí roste a až přijde do bodu, kdy by měl vygradovat, stane se pro čtenáře to nejhorší.... vracíme se na začátek k popisům a vztahům. Jelikož se jedná o standalone a nebylo tedy možné se v dalším díle pustit do další části příběhu, snažila se autorka o vecpání všeho na pár posledních stránek. A hle, na mě to nefungovalo. Je to jako když jdete po pomyslné lávce, ve které chybí prkna. Nebaví vás se už dívat pod nohy a dávat pozor, chcete být na konci.

To však nic nemění na tom, že se jedná o lehce nadprůměrnou knihu ve světě young adult fantasy. Je to oživující a v tom hejnu různých retellingů se tato kniha rozhodně neztratí. Naomi Novik píše čtivě, promyšleně a snaží se nic nenechat náhodě. Jednoznačně palec nahoru.

Knihu hodnotím 65% - tedy 3,5 hvězdy.
Hodnocení na ČBDB 84%.

sobota 22. února 2020

Petra Dvořáková - Vrány

Knihy z brněnského nakladatelství Host bývají zárukou kvalitního čtení. Petra Dvořáková už má na triku pár knih, které se těší všeobecné oblibě. Ve svých knihách řeší různé problémy z různých částí života a zatím jí její styl vychází. Vrány jsou jejím nejnovějším počinem, ve kterém opět řeší palčivé téma. Přesto se tato kniha vymyká.

Vydáno: Host 2020
Počet stran: 184
Ilustrace: Tereza Basařová
ISBN: 978-80-275-0144-1

Příběh dvanáctileté Báry je vyprávěn z několika pohledů. Jak samotné Báry, tak jejích rodičů. Každý si řeší své vlastní problémy a že jich není málo. Autorka zde naťukává problém týrání či zneužívání dětí. Jejich výchovu i "nevýchovu" v pubertě a problémy náctiletých ve školách. Je to takový vhled do ne zcela normální české rodinky, který však nepřináší žádné rozuzlení nebo poučení. Je to prostě okno do života několika lidí, kteří se snaží žít co nejlépe podle svých vlastních ideálů a přitom chtějí žít pohromadě s dalšími lidmi, kteří však nejsou na stejné vlně. Postavy nejsou nijak zvlášť charakterově vykresleny, ale z toho mála co víme jsou opravdu na ránu.


Jak už bylo psáno v úvodu, příběh je vyprávěn z více pohledů. Čtenáře přeskoky v ničem neruší a musím říct, že i když je tahle kniha o hodně slabší, autorka si stále drží vysokou laťku čtivosti. Největším problémem této knihy je podle mě samotné uchopení velmi palčivého tématu. Myslím si, že autorka téma zvolila dobře, ale zpracovala ho dost nešťastným způsobem. Kniha nic neřeší, neplyne z ní poučení, rozuzlení postrádá a celkově je tento příběh plytký. Na podobná témata již bylo zpracováno několik knih, které s sebou nesou jisté poselství a jsou daleko lépe zpracované.

Grafické zpracování knihy je pěkné, ale vhledem k tomu, že se celý příběh točí kolem výtvarně nadané holky mi to přijde opět nedotažené. Kniha není nikterak dlouhá, proto se zde mohlo objevit kresbiček daleko více.

Vysoká očekávání se tedy alespoň pro mě nenaplnila. Hodnocení na ČBDB 92% s čímž já naprosto nesouhlasím. Nesedly mi postavy, zpracování tématu a ani styl vyprávění. Čtivost knížky, která ve vás nevyvolá emoce, nic moc vám nedá, celkové dílo opravdu nezachrání. Za mě slabé 2 hvězdy - přibližně 35%.... nějak nechápu ten humbuk kolem.

středa 19. února 2020

Devět dní - Zuzana Strachotová. Česká dystopie, která je prostě dobrá.


Od začátku do konce nabyto akcí. Nic víc, nic míň.

Tato knížka vyšla už v roce 2017 a mě je celkem líto, že jsem se k ní dostala až teď. Neskutečně mě bavila, a i když jsem měla občas pocit, že by hlavní hrdinka potřebovala proplesknout (děkuji Parkere), dočetla jsem jedním dechem až do konce a celý příběh si parádně užila. Dystopický svět a nějaká ta romantika je totiž super kombinace.


Vydáno: 2017 Fantom Print
Vazba: pevná
Počet stran: 320
ISBN: 978-80-7398-393-2




Války. Země na maděru, miliardy mrtvých a obyvatelé Sabrie rozděleni na dva tábory. Tak vypadá současný svět, ve kterém se náš příběh odehrává. Následky těchto válek jsou viditelné na každém kroku, ale je zde daleko větší hrozba, kterou nikdo nespoutá… Nebo?


Věřit a nepochybovat

Zfanatizovaní obyvatelé Citadely, pod vedením kněžích se snaží dostat celý svět do svého područí. Pátrají po tajemství, které by je mohlo dovést k vytouženému cíli, jenže informace neleží jen tak na ulici. Někdo z tábora svobodně žijících Povstalců však něco ví. A tady začíná boj mezi „dobrem“ a „zlem“. Každá strana má jiný náhled na život. Alespoň do doby, než se tyto dva protichůdné názory nesetkají tváří v tvář. Sera z povstaleckého tábora se zuby nehty snaží uprchnout před svým pronásledovatelem, al e má vůbec šanci před nejlepším členem Jestřábů, člena Citadelské armády? Možná ano, kdyby jim nešla naproti Růžová bouře, pozůstatek jedovatých válek, která je uvězní na devět dní v jeskyni.

Talent Zuzany Strachotové se nedá popřít. Uvěřitelné popisy postapokalyptického světa se prolínají s bojovými taktikami armády Citadely, které jsou natolik živé, že máte pocit, že vám jedna zprava přistane. Její koníček v podobě Wing Chun je zde naprosto dokonale zužitkován. Dle popisu chování jednotlivých postav je zde patrný zájem o fanaticky působící církev a její dopady na mysl člověka, za což dávám rozhodně palec nahoru. Proti tomu stojící Povstalci však místy působí jako naivní, lehce zranitelná, sebranka. A tady vidím největší problém celého příběhu. Hlavní hrdinka Sera, se rozhodně nechová jako sedmadvacetiletá bojovnice, která by měla stát za záchranou jejího milovaného domova a myslím si, že se stává trnem oku mnohých čtenářů.

Každopádně má celý děj spád. Celý svět je dobře vystavěný a sem tam jsem měla pocit, že nás autorka nechává na pochybách – Kdo je ten dobrý a kdo zlý? A právě tohle dodávalo ději šťávu. Malým zklamáním byl lehce předvídatelný konec, ale nenechte se zmást, je tu ještě druhý díl. A za sebe musím říct, že bych této knize nedala dobré hodnocení, kdyby mi dvojka nepomohla dát si pět a pět dohromady.

Budu se snažit hodnotit objektivně a proto dávám 2,5-3 hvězdy. (jako bych druhý díl ještě nečetla).

Hodnocení na ČBDB 85%.


A ještě jedna info: všechny podrobnosti, popisy postav, mapky atd. najdete přímo na stránkách tohoto příběhu www.devetdni.cz

čtvrtek 6. února 2020

Nejlepší cesta šalinou? Se Stoletým staříkem a Martinem Stránským!



Tahle kniha je na trhu už dost dlouho na to, aby si získala své fanoušky i odpůrce. Já ji četla i poslouchala před pár lety a byla to vážně jízda. (Šalinou, s pusou od ucha k uchu a sem tam s párem mnou poprskaných spolucestujících). Alan Karlsson je totiž velmi zajímavý dědouš, který i přes to, že se nikdy moc nezajímal o politiku, ovlivnil většinu velkých historických událostí 20. Století.
Autor: Jonas Jonasson
ISBN: 978-80-87697-20-7
Vydáno: Panteon (2012)

Jednoho dne, po letech strávených v důchoďáku, se tento chlapík rozhodne vylézt z okna a vydat se na autobus. Senilita? Těžko říct. Ale tu spoušť co po sobě zanechá je opravdu neuvěřitelná.

Kufr plný peněz, gang zlodějů, pár mrtvol, slon a policejní vyšetřování.

Kniha je rozdělena do dvou časových rovin, v nichž sledujeme jak osud Alana během jeho života, tak všechny jeho zážitky po vylezení z okna. Obě linky jsou skvěle zpracovány, ale v lince minulosti je fajn znát nějaké ty historické události i osobnosti, protože je jich tam víc než dost. Současná linka se zabývá spíše „útěkem“ Alana s kufrem plným peněz před partou zlodějíčků. (Útěk je v uvozovkách záměrně… Co taky naběháte ve sto letech, když vlastně ani nevíte, že jste něco ukradli?)

Setkání se Stalinem a zasednutí zloděje slonicí Stelou… přímo do ho*na.

Jo, je to příběh plný humoru, vtipu a tragédií. Dokážu však pochopit, že někomu nesedne – ten humor je specifický a rozhodně není pro každého. Ale i tak si myslím, že bude mít více fanoušků než odpůrců. Alan si totiž dokáže získat každého.

Audiokniha je namluvena Martinem Stránským, což je opravdu záruka kvality. Perfektně mu to sedlo, proto doporučuji poslechnout, i když jste si knížku přečetli.

Film je na ČSFD hodnocen 75% takže se nemusíte bát, že by to byla nějaká blbost.

Kniha na ČBDB získala hodnocení 83%. A to už jsou opravdu hezká čísla.

Já se rozhodně řadím k fanouškům. Kniha je svižná, v každé kapitole se něco děje, nic se nedá přeskakovat a i když se po každé kapitole mění časová rovina (zrovna v tom nejlepším a je to fakt na nas*ání), v příběhu se neztrácíte a jedete si na vlně humoru napříč jedním úžasným životem.

A pokud jsem vás na knížku nenalákala, mrkněte alespoň na ten film. Ten je fakt boží…. To bylo číslo tři! – (kdo neviděl, nepochopí).