Představování obecně není moje silná stránka, proto jsem se rozhodla zveřejnit zde zkrácenou verzi svého čtenářského životopisu. Čtenářský životopis je skvělá věc. Doporučuji napsat všem knihomolům. Já jsem ho tvořila v rámci předmětu Čtení a čtenáři, který vedl pan Jiří Trávníček. Jeho knihu s názvem Knihy a jejich lidé moc doporučuji. Je plná čtenářských životopisů lidí, kteří mají s knihami co dočinění – nakladatelé, překladatelé, knihkupci…
A tady už je ten můj:
Knihy mám kolem sebe už od raného dětství. Každý večer před
spaním, ještě před tím, než jsem se naučila číst, mi předčítala maminka
z dětských pohádkových knížek jako je Špalíček pohádek od Františka
Hrubína. Ráda jsem poslouchala a sledovala, jak jí oči běhají sem a tam po
jednotlivých řádcích. Byla to jistě doba, kdy jsem si začala budovat lásku ke
knihám. Fascinovaly mě všechny ty příběhy a sama jsem si vymýšlela své. Moje
fantazie se díky knihám a rodičům, kteří mě ke knihám vedli, obrovsky
rozrůstala.
Velkou domácí knihovnu jsme v malém bytě bohužel
neměli, ale pro mě, byla i ta malá hromádka knih poklad. A ve chvíli, kdy mě ve
škole začalo nudit přečítání Honzíkovy cesty a Broučků, na kterých jsme se
učili číst, vzala mě maminka poprvé s sebou do knihovny. A tehdy se mi
otevřel úplně nový svět. Byla to doba, kdy jsem si (asi jako každá malá holka)
zamilovala koně. V městské knihovně měli asi sto dílů ze série Dívky
v sedlech, kterou jsem postupně přečetla úplně celou. Milovala jsem
dobrodružné příběhy ze stájí, lesů a přírody. Půjčovala jsem si za jednu
návštěvu i deset kniha zvládla ji za měsíc přečíst. Televize se tehdy stala jen
kulisou. Knihy naprosto zvítězily do doby, než jsem sama začala jezdit na
koních ve sportovní stáji. Tento koníček mě zaměstnával natolik, že jsem
naprosto přestala číst a všechny volné chvíle jsem vyplňovala četbou časopisů
Jezdectví.
Druhý stupeň základní školy už od nás vyžadoval výstupy za
našeho čtenářského počínání ve formě čtenářských deníků. Zadaná povinná četba
zahrnovala díla jako je Babička od Boženy Němcové, Kytice od Erbena, Bylo nás
pět od Karla Poláčka či Fimfárum Jana Wericha. Všechny knihy z povinné
četby jsem tehdy přečetla, čtenářský deník napsala a vymalovala, ale do žádné
knihy navíc jsem se nepouštěla. Zlom
nastal na střední škole, kde jsem měla velké štěstí na profesorku literatury,
která ke čtení dokázala nadchnout i toho největšího lempla. Pokračovala jsem v českých
i zahraničních klasicích, které jsem nacházela v babiččině knihovně, a až
v posledním ročníku, kdy jsem dostala na Vánoce sérii knih od C. S. Lewise
Letopisy Narnie jsem teprve pořádně zabředla do fantasy. Tahle série
z kouzelného světa, které vládne velký a moudrý lev, mě natolik zaujala,
že jsem všech sedm knih přečetla během jednoho měsíce a hledala, co budu číst
dál. Opět jsem začala chodit do knihovny a půjčovala si knihy různých žánrů.
Čtenářský deník jsem si vedla i na střední škole.
V očích spolužáků jsem byla „ta s knihou“. Četla jsem každou volnou
chvíli. O přestávkách, při obědě a přiznám se, že někdy i ve vyučovací hodině
pod lavicí.
Dnes jsem již dospělá a snažím se plnit svoji vlastní
knihovnu pro budoucí generace. Knihovnu navštěvuji už jen univerzitní a to jen
kvůli studiu. Spíš se snažím do knih investovat a doplňovat mezery, které
v knihovně mám. Všechny ty velké příběhy, o kterých nás v Literatuře
učili, romány, poezii, dobrodružné příběhy i pohádky, všechny tyto knihy, které
tolik miluji, se snažím postupně pořizovat a znovu číst.
Mimo nákupy klasické literatury v antikvariátech a
knihkupectvích, se snažím sledovat knižní trh jak v česku, tak
v zahraničí. Každý měsíc vychází obrovské množství knih. U všech novinek
pečlivě pročítám anotace a vyhledávám recenze, ze kterých se snažím udělat si
vlastní názor a následně knihu buď koupit, nebo nechat svému osudu na pultech
knihkupectví. Tímto se do mé knihovny dostávají i novinky, které mívají spoustu
propagačních akcí i se samotnými autory, kdy si o knize můžete přímo s ním
podebatovat. Dnešní doba knižnímu trhu opravdu přeje.
Mým nejoblíbenějším autorem asi zůstává C. S. Lewis, který
mne svou fantasy sérií Letopisy Narnie přivedl ke čtení kouzelných příběhů. Všechny
tyto knihy jsem četla už asi pětkrát a rozhodně ne naposledy. Dalším mým
oblíbeným autorem je J. R. R. Tolkien, tedy přítel pana Lewise ze spolku
Inglings, kde se spolu scházeli, vyprávěli si své příběhy a řešili pokračování
svých knih. Ke knihám obou těchto autorů se velmi ráda vracím ze všech nejvíc.
Hobit je pro mě naprosto srdcová záležitost. Už teď vím, že právě tuto knihu
budu číst svým dětem.
0 komentářů:
Okomentovat