Sbírka povídek Sobí hora je první dílo vydané
v angličtině (potažmo jiných jazycích) spisovatelky Karin Tidbeckové.
Karin pochází ze Švédska a mimo psaním knih se živí překladatelstvím a
lektorstvím tvůrčího psaní. Sobí hora dostala ocenění Crawfordova cena, která
je udělena nejlepším debutům v žánru fantasy.
Všech třináct povídek, které v knize jsou, se nesou
v duchu severského podivna. Je to žánr temný, melancholický, sem tam
hororový i fantastický s prvky sci-fi. Míchají se zde realistické popisy,
severské pověsti, zmar a nechuť. Tento žánr vnikl dle samotné autorky
z toho, že Švédi žijí většinu svého dne za soumraku, což je přechodový
stav, území nikoho. Z lesa vycházejí pověsti a z mlhy se vynořují
prapodivní tvorové.
Každá povídka je jiná, něčím originální. Ale stejně si
nejsem úplně jistá, zda se mi tento žánr severské melancholie líbí. Sobí hora
si mě našla sama, a když jsem ji kupovala, neměla jsem tušení, o co jde, jaké
dobrodružství na mě čeká, a strašně jsem se těšila. Po dočtení jsem chvíli seděla
s vytřeštěnýma očima a přemýšlena nad tím, co autorku vedlo k tomu,
aby se jí v hlavě zrodila taková věc. Chvíle překvapení, smutku, pocitu
zmaru a beznaděje se střídala s neuvěřitelnou touhou jet na sever a
zjistit, jak zde lidé žijí, slyšet o jejich pověstech, tradicích a předcích. Ne
jen z internetu a televize, ale přímo od nich.
Řekli jste si někdy u knihy „No to snad není možný? Co se
této spisovatelce může honit v hlavě?“
Ano, tohle je přesně taková kniha.
Myslím si, že povídka Sobí hora to u všech vyhrává na plné
čáře. Ale co se třeba zamilovat do vzducholodi? Nebo si v plechovce
vypěstovat živého tvorečka?
Kniha rozhodně není pro všechny. Milovníci fantasy k ní
budou mít určitě nejblíž, ale není to dílo, které by dokázalo okouzlit na první
pohled. Je silné, záhadné, smutné a v každém vyvolá nějaké emoce. Tady už
záleží na každém, na jakou strunku vám tahle podivná kniha zabrnká. U mě hrála
na struny štěstí, zmaru, naděje i prokletí, ale na každý pád to byla krásná
písnička.
Hodnocení na ČBDB je 82%. Já bych se klaněla spíše
k lehce nižšímu – 70-75%. Kniha obsahuje krásné příběhy jako je Moruškový
džem nebo Sobí hora, ale taky něco opravdu prapodivně prapodivného jako je
povídka Tety nebo Britina prázdninová vesnička.
Na konci roku 2018 vyšel Karin Tidbeckové první román
s názvem Amatka, který slibuje vyprávění strhujícím a neotřelým literárním
hlasem o svobodě, lásce a záchraně nehostinné kolonie.
To vypadá velmi zajímavě, jako něco, co bych si teď ráda přečetla :)
OdpovědětVymazatSobi hora hora je skvostna záležitost. Rozhodně doporucuji i Amatku, je to podivné, plné úzkosti, touhy a tajemna. Já potřebuju, aby si to přečetl ještě někdo další a já si o tom mohla konečně povídat :D.
OdpovědětVymazatTak já jdu do toho :-) knížku objednávám
OdpovědětVymazatTyjo, vůbec tuto knihu neznám.. Teď mám ale doma velké množství nepřečtených knih, měla bych s tím něco udělat. :D
OdpovědětVymazat