sobota 31. března 2018

Saturnin se vrací

Strach, zvědavost, nadšení, vzrušení, trapnost, nostalgie. Tyto pocity mě provázely při zjištění, že vyjde pokračování legendárního Saturnina a následně i při čtení nových osudů o tomto neortodoxním sluhovi. No, osudů.... Ono se tam vlastně nic zase tak nového nestalo.
Autor:Miroslav Macek
Rok:2017
Nakladatelství XYZ ve spolupráci s Albatros Media a.s.
Ilustrace: Petr Faltus



Přistupovat k tomuto dílku bez předsudků není zcela jednoduché. Pro všechny, kdo milují Saturnina pana Jirotky je jistě zarážející, že se někdo pokusil o comeback sluhy, který přinesl do mdlých a jednotvárných dnů svého pána trochu světla. 

Čekala jsem nová dobrodružství našich oblíbených hrdinů, ale dočkala jsem se spíš řady pohledů zpátky do původní knihy. Naši oblíbení hrdinové v čele s novým manželem tety Kateřiny, Františkem, se opět usadili ve vile dědečka a během času stráveného pohromadě si vypráví různé zážitky a příběhy ze života. Tady si vlastně můžeme přečíst slovo od slova opsané části z knihy Zdeňka Jirotky s jehož copyrightem je kniha vydána. Tyhle části knihy jsou vlastně ale to nejlepší, čeho se zde můžete dočkat. 

Miroslav Macek vytvořil pokračování, které vlastně ani úplně pokračováním není. Jediné, co se nějakým způsobem posunulo dál je vztah našeho hlavního hrdiny a slečny Barbory. Na každé druhé stránce se dočteme o plných rtech nebo krásně tvarovaných lýtkách této milované osoby. Nejsem si jistá, zda toho nebylo už v půlce knize dost. Stejně tak se v každé kapitole opakoval úžas nad schopnostmi a vědomostmi Saturnina, ale nikdy jsme se nedozvěděli nic nového.


Nemastný, neslaný příběh a otřepané vtipy a fráze. Musím ale říct, že se autorovi hezky povedlo napodobit jazyk, kterým byla původní kniha napsána, ale ona noblesa se na tyto nové stránky už převést nepodařila. Moc tomu ani nenapomohla vizuální stránka knížky. Ilustrace nezachycují atmosféru a dle mého názoru jsou umístěné tak, že do celkového kontextu moc nezapadají.

Navzdory všemu kniha zase tak špatná nebyla. Trošku pobavila a hlavně jsem si zavzpomínala na výpravu do lesní chaty doktora Vlacha a na zahradní jezírko s klíčem na dně. Je to jednohubka, odpočinkové čtení, které když se nenecháte ovlivnit předsudky a recenzemi, vás jistojistě pobaví. Aspoň trochu určitě.  

Komentáře, recenze a informace ke knize k nahlédnutí na ČBDB.

4 komentáře:

  1. Hned jak jsem tuto knížku uviděla v knihkupectví, šla se mnou domů. Byla jsem na pokračování moc zvědavá a těšila jsem se.
    Knížka má sice spoustu odkazů k první, ale přesto jsem to dočetla až do konce a ještě se skvěle bavila. Hlavně se mi líbilo, jak autor dokázal napodobit styl psaní Jirotky. To klobouk dolů.
    Trošku mi vadilo, že v každé kapitole si přečteme o krásných lýtkách slečny Barbory a omílá se to pořád dokola.
    No závěr je u mě asi takový, že si člověk oddychne, ale v hlavě někde vzadu bude stejně vědět, že Jirotka je prostě Jirotka a jeho noblesní pojetí scén, je jedinečné :)

    OdpovědětVymazat
  2. Knihu jsem nečetla, ale můj táta ji má rád a jednou za čas se k ní vždycky vrací :) Tak ji asi zkusím také :)

    OdpovědětVymazat
  3. Nečítala som ani pôvodného Saturnina, ale podľa toho, aké reakcie som naňho čítala, by to mohlo byť dobré čítanie. Možno niekedy vyskúšam, pozrela som si katalóg a v knižnici ju majú. :) Pokračovaní od iných autorov sa väčšinou skôr obávam...

    OdpovědětVymazat
  4. jsem ráda, že jsem si tuhle knížku nakonec nekoupila k Vánocům.. žádnou extra pozitivní recenzi jsem právě ještě nečetla a původní Saturnin se mi líbil dost, tak si to nechci kazit :D ale možná...možná si ji aspoň půjčím v knihovně

    OdpovědětVymazat