pátek 8. září 2017

Mika Waltari - Velká iluze



Autor: Mika Waltari

Originální název: Suuri illusioni

Poprvé vydáno celosvětově: 1927


Nejnovější vydání:
Omega - 2016
ISBN: 978-80-7390-301-5
Počet stránek: 160








Tento v Ich formě psaný román pro mě byl velkým oříškem. Nešlo to. Kniha se četla hodně těžce, děj se nikam moc neubíral, ale po posledním řádku jsem si uvědomila, že vlastně ani nemusel. Je to vlastně sled myšlenkových pochodů a pozorování lidí.
Vzdušné zámky si kolem sebe stavíme všichni. Je lepší žít v oparu iluze? Z venku dávat najevo prázdnotu duše a uvnitř se topit v emocích? Nebo naopak? Své o tom ví trojice přátel ze severu, kterou realita sem tam pohladí, ale facku do tváře jim vlepí, až když je pozdě. Hrají spolu hru, jeden nemá tušení, co ti dva provádí a dva zdánlivě neslučitelní milují. Ale koho?

Redaktor Hart, spisovatel Hellass a koketa Caritas tvoří opravdu pozoruhodný trojúhelník. Je zvláštní, jak velké city dokáží skrývat a naopak, jak cpát lidem pod nos přetvářku a iluzi o nich samých.

Příběh je důkazem toho, že je lepší od nikoho nic neočekávat. Že láska nemusí být oplácena láskou a že city, které chováme k druhému, mohou být vyvolány pouhopouhou hrou. 
Mika Waltari je bezpochyby jeden z největších spisovatelů. Velká iluze je jeho románový debut (1927). Promítl sem pocity členů sdružení Nositelé ohně, kterého byl vůdcem. Odmítali tradicionalismus a přijímali jen vše nové. Propagovali zde orientaci na moderní evropské proudy, které jsou značně vidět v jeho raných dílech – kterým je právě Velká iluze.
Jak těžce se mi příběh četl, tak těžce se mi teď píše. Buď na mě něco přenesl rozporuplný Hellass nebo možná rozmazlená Caritas…. Věřím, že pro spoustu čtenářů bude Velká iluze dalším výborným dílem výborného spisovatele. To, co dokázal napsat v pouhých devatenácti letech je opravdu obdivuhodné. Já se však zatím do další jeho tvorby nepustím.
Pozn. Někteří dílo přirovnávají k Velkému Gatsbymu. Jiní doporučují přečíst dvakrát. Ani s jedním tvrzením nesouhlasím. Velký Gatsby byl mnohem záživnější a o trochu míň pesimistický – myslím, že druhé přečtení to nezmění. Když se nad tím zamýšlím po třech měsících od dočtení knihy, jedna věc tady krásná je. Bezmezná láska Harta k prostopášné Caritas, která nehledí na své blaho, ale na blaho milovaného i za cenu vlastní oběti.




5 komentářů:

  1. Tohoto autora jsem chtěla už dávno zkusit! Možná začnu u této knihy :)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc pěkná recenze :)Od tohoto autora jsem četla jednu knihu k maturitě a bavila mě :)

    OdpovědětVymazat
  3. Pěkná recenze. :) Fotku bych ale určitě hodně zvětšila, takhle se docela ztrácí. A také mi trochu vadí zarovnání textu na střed. Klasicky se zarovnává doleva, protože je to čtenářsky příjemnější. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    2. Moc děkuji :-) zatím je to moje asi třetí recenze tak to podle toho i vypadá, ale hrozně mě to baví a chci se zdokonalit. Děkuji za připomínky. Určitě to vypadá líp zarovnané do leva a s fotkami si chci v budoucnu taky víc pohrát :-)

      Vymazat